Bible

1 A když se král usídlil ve svém domě a Hospodin mu se všech stran dal klid od všech jeho nepřátel, stalo se, 2 že král řekl k Náthánovi, proroku: Nuže, viz: Já bydlím v domě z cedrů a Boží skříňka bydlí vprostřed koberců. 3 A Náthán ke králi řekl: Cokoli je v tvém srdci, jdi, učiň, neboť Hospodin je s tebou. 4 A v oné noci se stalo, že se k Náthánovi do stalo slovo Hospodinovo výrokem: 5 Jdi a řekni k mému nevolníku, k Dávidovi: Takto řekl Hospodin: Zda mi ty chceš budovat dům k mému bydlení? 6 Vždyť jsem za dobu ode dne mého vyvedení dětí Isráélových z Egypta a ž po tento den v domě nebydlel, nýbrž jsem byl putovníkem ve stanu co v obydlí; 7 zda jsem kdekoli, kde jsem mezi všemi dětmi Isráélovými chodíval, jeden z kmenů Isráélových, jemuž jsem rozkázal pást můj lid, Isráéle, vůbec kdy oslovil výrokem: Proč jste mi nezbudovali dům z cedrů? 8 Nyní však musíš mému nevolníku, Dávidovi, takto říci: Takto řekl Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal od ovčince, od následování drobného dobytka, aby ses stal panovníkem nad mým lidem, nad Isráélem, 9 a byl jsem s tebou všude, kam jsi šel, a všechny tvé nepřátele jsem před tvou tváří vyťal, a zjednám ti veliké jméno, jako jméno velikánů, kteří jsou na zemi. 10 A svému lidu, Isráélovi, chci ustanovit místo a zasadit jej, takže se usadí na svém, aniž ještě bude znepokojován, aniž jej nespravedliví budou nadále utiskovat jako prve 11 a za dobu ode dne, kdy jsem nad svým lidem, Isráélem, přikázal soudce; a tobě jsem dal klid ode všech tvých nepřátel. A tobě Hospodin oznamuje, že dům bude zřizovat Hospodin tobě. 12 Až budou plny tvé dni a budeš muset ulehnout se svými otci, pak chci po tobě vzbudit tvé símě, jež bude vycházet z tvých útrob, a upevnit jeho kralování; 13 on bude mému jménu budovat dům, i chci trůn jeho kralování navždy pevným učinit. 14 Já mu budu otcem a on mi bude synem, jehož při jeho páchání nepravosti sice budu trestat holí lidí a ranami dětí člověka, 15 a le má laskavost se od něho nebude odvracet, jako jsem ji odvrátil od Šáúla, jehož jsem z přítomnosti tvé tváře odstranil, 16 a tvůj dům a tvé kralování bude učiněno navždy stálým před tvou tváří; navždy bude pevný tvůj trůn. 17 Podle všech těchto slov a podle všeho tohoto vidění, tak promluvil Náthán k Dávidovi. 18 A král Dávid vstoupil a usedl před tváří Hospodinovou a řekl: Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a čím je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? 19 A toto ještě je malé v tvých očích, Pane, Hospodine, takže jsi promluvil i stran domu svého nevolníka vzhledem k daleké budoucnosti - je snad toto způsob člověka, Pane, Hospodine? 20 Co tedy má Dávid ještě nadále k tobě mluvit? Vždyť ty, Pane, Hospodine, svého nevolníka znáš! 21 V důsledku svého slova a podle svého srdce jsi učinil všechnu tuto velikost, abys uvědomil svého nevolníka; 22 proto jsi veliký, Hospodine, Bože, a podle všeho, co jsme svýma ušima uslyšeli, není tobě podobného a není Boha mimo tebe. 23 A kdo je jako tvůj lid, jako Isráél, jediný národ na zemi, jejž si Bůh při šel vykoupit za lid a založit si věhlas a učinit pro ně věci veliké a hrozné, pro tvou zem, s národy a jejich bohy před tváří tvého lidu, jejž sis vykoupil z Egypta? 24 A no, určil sis svůj lid, Isráéle, sobě za lid navždy a ty, Hospodine, ses jim stal Bohem. 25 Nuže tedy, Hospodine, Bože, navždy potvrď slovo, jež jsi vyslovil o svém nevolníku a o jeho domě, a učiň podle toho, co jsi vyslovil, 26 a nechť se navždy velikým stává tvé jméno, výrokem: Hospodin zástupů je Bohem nad Isráélem, a nechť dům tvého nevolníka Dávida je upevněn před tvou tváří, 27 neboť ty, Hospodine zástupů, Bože Isráélův, jsi vyrozuměl svého nevolníka výrokem: Dům budu budovat tobě; proto tvůj nevolník nabyl svého úmyslu modlit se k tobě touto modlitbou. 28 Nuže tedy, Pane, Hospodine, ty jsi ON, Bůh, a tvá slova jsou pravda, a vyslovil jsi k svému nevolníku tuto dobrotu; 29 nyní se tedy uvol a požehnej domu svého nevolníka, aby byl navždy před tvou tváří, neboť ty, Pane, Hospodine, jsi promluvil, kéž tedy je dům tvého nevolníka navždy požehnán tvým požehnáním.